Narodila jsem roku 1978 V Praze v nemocnici U Apolináře, kde mě před 40 lety porodila moje skvělá maminka.
Už od dětství jsem vyrůstala v estetickém a velmi kreativním prostředí, kde se velmi dbalo na kulturní vzdělání.
Krom hodin kresby a malby v lidových školách umění jsem se učila být i baletkou, nicméně takový teror hraničící s militarismem jsem dlouho nesnesla…spíše mně přitahovaly svobodné formy uměleckého vyjádření. Nicméně moji prozíraví rodiče ze mě nechtěli mít jen bohéma / což jsem / ale chtěli, abych i trochu stála nohama na zemi.
Přesvědčili mně, že bych tedy měla studovat architekturu a tím i chápat, jak věci fungují technicky a technologicky. Což byla občas pruda, ale když mi pak pod rukama vyrostlo něco 4 D , pochopila jsem, že i hodiny strávené rýsováním parotěsné folie pod střešní krytinou, má nějaký význam.
Takže po studiích na SUPŠ, kde mně naučili řešit konstrukce nábytku, a taky jak se staví podium v divadle, kde mně naučili pít pivo a kouřit cigarety a jiný věci, jsem zjistila, že by bylo rozumné pokračovat …v těch studiích a s tím ostatním raději skoncovat.
Následovaly studia na VŠUP, obor architektura u pana prof. Pelcla. Na této škole jsem se naučila víc než jen o části architektury. Je zde mnoho oborů, které si můžete vyzkoušet…takže krom vymýšlení všelijakých baráků a letišť a jiných projektů jsem si vyzkoušela i kresbu aktu, sochařství, nebo práci s porcelánem. V rámci vysoké jsem byla i semestr ve Stockholmu, kde byla hodně velká tma a zima a dobré kafé…
Po vysoké jsem měla fajn klienty a dělala pro ně hlavně v oblasti výstavnictví, bytového interiéru, rodinných domů a retail.
Jenže pak jsem uvěřila jednomu Španělovi, všeho nechala a odjela s ním těhotná do Německa…co následovalo vědět nechcete, ale jedno mi to přineslo, začala jsem ze zoufalství malovat. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen taková moje terapie, jenže nakonec se z toho stala vášeň odkrývající mi samotné stvoření. Od té doby vím, že průsery tříbí charakter – tedy mohou, pokud chcete…
Tak to vidím já….
Maluji kdykoliv na to mám čas a prostor, a hlavně klid. Napojím se na to vyšší v nás, nebo kolem nás a pak už nevím o čase, nevnímám hlad ani žízeň, prostě…jedu na té vlně.
Tento projekt mně oslovil asi nejvíc z toho důvodu, že jsem si vyzkoušela novou techniku – zanést grafický font do abstraktní malby a za druhé výtěžek z obrazu snad někomu pomůže. Samozřejmě i pro mou vášeň malovat a touhu, aby veřejnost obraz viděla. Taky mně přesvědčil pan Turek, který je tak nadšen z tématu magického čtverce, jakkoliv mně osobně je příjemnější symbol Květu života.
Nejnovější komentáře