Jmenuji se Kamila Volfová a narodila jsem se 6.8.1985 v Rakovníku. Do šesti let jsem žila s rodiči na Kladně, odkud pochází moje maminka, a pak jsem zakotvila na Mělníku, odkud je můj otec, a zde žiji dodnes. Tady jsem poznala i svého muže Petra, který mě k malování motivoval věnováním mého prvního malířského stojanu, olejových barev a pláten, a který mě v malování podporuje již od doby, co se známe, tedy téměř 13 let. Už jako dítě jsem ráda kreslila, hlavně princezny a prince, stejně jako to dnes dělá moje téměř 4,5 roku stará dcera Valerie. Nejsem moc soutěživý typ, přesto už od dětství jsem posílala své obrázky do televize či různých výtvarných soutěží. Později, na střední škole jsem podlehla další vášni – fotografování, díky níž se mi povedlo i pár soutěží vyhrát, což bylo nesmírně milé a velmi mě to povzbudilo, dodalo sebevědomí a energii do další tvorby. Na vysoké škole jsem zkusila malovat olejem, což mě krátce učila slavná a úspěšná česká malířka Viktorie Chaloupková, která se stala i mou velmi dobrou přítelkyní. Později, když už jsem začala pracovat, jsem si od malování dala pauzu a vrhla se do něčeho dynamičtějšího. Začala jsem hrát divadlo. V dětství jsem si přála být herečkou a malířkou, a tak jsem si zkusila být alespoň amatérskou herečkou, a měla příležitost si zahrát nejen na Mělníku, ale i jinde po Čechách či v pražských divadlech. Když jsem odešla na mateřskou, s divadlem jsem musela skončit, a tak u mě nastalo načas takové mrtvé období, co se týče jakékoli tvorby. Avšak vlivem nicnedělání v umělecké oblasti, došlo asi k tvůrčímu přetlaku a já se přece jen vrátila k tvoření. Když dcerka spala, já po nocích kreslila barevné obrázky dle momentální nálady a rozpoložení. Používala jsem pouze obyčejné barevné pastelky nebo uhel, aby nebyl v bytě cítit terpentýn, ale hlavně z toho důvodu, že jsem si jednoduše po tak dlouhé pauze netroufala zase sáhnout po olejových barvách. Převládl ve mně totiž pocit, že sednu před stojan s plátnem a nebudu vědět, co mám malovat, jelikož nemám žádnou inspiraci, že jsem vše zapomněla, a že to prostě nepůjde. Vytvořila jsem si tedy k malování olejem úplně nesmyslný blok. Držela jsem se tedy několik let pouze pastelek a kreslila srdce, květinové motivy, spirály, oči a to, co mně intuitivně napadlo, ale pro plátno se to zdálo moc obyčejné. Po mateřské jsem nastoupila opět do práce a dcera do školky. Změna režimu a velký zápřah, nové starosti a stres, způsobily, že jsem se fyzicky i psychicky vyčerpala, a nakonec skončila v nemocnici s podlomeným zdravím a v invalidním důchodu. Po propuštění z nemocnice, mě ještě doprovázely několik měsíců vleklé těžké deprese, které ještě stále úplně nevymizely a na které léky pomáhají jen málo. Rozhodla jsem se tedy s depresí bojovat po svém. Znovu jsem sedla k plátnu, vzala do ruky štětec a olej ve víře, že třeba má dávná láska-malování, mi pomůže zlepšit můj psychický stav. A světe div se, ono to najednou šlo. Sice nejdříve velmi těžko. Ruka se mi třásla, ale cítila jsem, že když maluji, je mi kapku lépe, a hlavně že to zase jde. Začala jsem malovat oči, rty, akty a začala olej kombinovat s dalšími materiály. Malba se pro mě stala jakousi terapií, a já cítila, že když je mi zle, malování stav zlepší a kolikrát i výrazně. Začalo mně to těšit. Po nějakém čase, když mi bylo už trochu lépe, jsem začala v rámci své terapie občas pomáhat kamarádce návrhářce v módním krejčovském salonu, kde se mi moc líbilo. Dostala jsem díky tomuto kreativnímu prostředí inspiraci a k dispozici měla různé druhy látek a jiných materiálů, a tak začala pracovat na obrazech kombinovanou technikou. Tedy kombinovat olejomalbu a lepení různých látek a jiných materiálů na plátno. A tam jsem také potkala Ing. Jiřího Turka, který mi vyprávěl o projektu Magický čtverec, což mě nadchlo, a on mi nabídl se do projektu zapojit. Na projektu mě zaujalo, že si výtvarník může motiv vybrat sám, že může svoji energii vloženou do obrazu sdílet s mnoha dalšími lidmi, protože výstava poputuje po celém světě, a především to, že výtěžek z prodaných obrazů pomůže lidem trpícím závažnou nemocí. S radostí, že mohu přispět k dobré věci, jsem tedy začala malovat šestnáct čtvercových pláten a vznikly oči vesmíru v mnoha podobách. I na tyto obrazy jsem použila kombinovanou techniku a lepila různé materiály na olej. A tak vznikl můj Magický čtverec, který před sebou vidíte. Tvořila jsem ho s láskou a nadšením a doufám, že i vás, stejně jako mě, naplní radostí a energií

Děkuji, že se díváte, děkuji, že mohu dát….

S Láskou Kamila V.

Svou tvorbu sdílím na facebooku, takže pokud budete mít zájem, sledujte mně na https://www.facebook.com/kamila.volfova.18