Tvořím obrazy tak, aby byly (podle indiánské myšlenky) krásné, sloužily lidem a byly energetickým zářičem. Tvořím s láskou.

Jsem auto didaktik. Vyvíjím se, učím se, posouvám se… v osobním růstu vidím svoji cestu. Kreativitu, kresbu, malbu, dřevo, lítání fantazií a práci s intuicí miluji celý život. Tvořím od doby, co udržím tužku. Kreslení a malování je pro mne jako dýchání, zadržet dech můžete jen na chvíli. Jako čůrání, dřív nebo později člověk musí upustit co v sobě má. Maluji a kreslím víceméně odjakživa, i když to „svoje pravé místo“ jsem hledala nějaký čas. Prvotně, když si vzpomenu na důvod, proč jsem začala kreslit, bylo hledání nebo vyjádření nějaké mé filosofie a touha po tom vědět, co je za hmotou, to mám od dětství. Proč jsem začala ilustrace? Chtěla jsem vidět krásné věci, něco radostného pro sebe, moje děti, i jiné lidi v těžším období. Paradoxně v těžším životním období jsem začala kreslit obrazy, které byly veselé, měly v sobě legraci, radost, dvojsmysly… Byla ve mně touha po kráse, což umělci moc nedělají, ale nešlo to jinak. Dělo se to. Před několika lety jsem začala opět s olejomalbou. Od konkrétních čar a tvarů v ilustraci jsem potřebovala jít dál. Víc k abstrakci a zrušit tu pevnou linku, hranice ve mně. Vymazat v sobě přesvědčení, že „když to není, jak jsme zvyklý, je to chyba“. Dlouhých 20 let jsem pro ilustraci používala pastelky. Díváme se na pastelky někdy pouze jako na „kreslení pro děti“, ale to mi nikdy nevadilo. V posledních letech jsem se vrátila k olejomalbě, překračuji v ní moje hranice. Je zvláštní to přiznat, ale inspirace mi přichází skrze pocity, určité vnímání a také informace týkající se kvantové fyziky a mystiky atd. Například pokud maluji obraz pro konkrétního člověka, nacítím se něj a přichází mi barvy nebo tvary, které „chci“ použít, nějakým způsobem ho vnímám a ono to maluje nebo kreslí. Podobné to je, když maluji „jen tak“ volně. Jednoznačně a nejraději tvořím v noci. Doma všichni usnou, celé město se uklidní a je čas tvořit, létat. Ano, nás všechny přírodní rytmy ovlivňují, stejně tak i roční období a jiné vesmírné nebo zemské rytmy. Naši předkové, v každé civilizaci a národu s těmito rytmy běžně počítali, pracovali s nimi, věděli o nich. To většina lidí zde ve střední Evropě di nedávné doby o nich nevěděla, nebo s nimi nijak nepočítala, nevadí. Tyto vlivy energií tu jsou i bez našeho uvědomění. Na tomto projektu mě zaujala možnost výtvarně zpracovat číselnou mřížku a čísla, roky trochu počítám s numerologií, a ta původně s magickým čtvercem velmi souvisela. Nadchla mě možnost vyjádřit staré věky a myšlenky se čtvercem v malbě, nadchlo mě, že tyto věci půjdou mezi lidi. Obraz, který jsem namalovala pro mě dost odvážný a divoký, ale cítila jsem potřebu nechat odejít konkrétní tvary a formy bez chyby a dotknout se té vášně vesmíru a života, jít v obraze časem zpátky, až možná ke vzniku Země.

Rodný Chomutov jsem opustila v 19 letech, žila jsem v Praze, Brně, v Británii, Švýcarsku a Polsku. Nyní žiji a tvořím opět V Chomutově. Svobodná se dvěma dětmi.