Jsem slovenská umělkyně – malířka, lektorka a arteterapeutka, žiji a tvořím v Praze. Ve své tvorbě se koncentruji hlavne na abstraktní expresivní olejomalbu, ráda objevuji nové cesty a přístupy k tvorbě. Pravidelně vedu workshopy arteterapie pro děti i dospělé, kde v souladu s jejich vlastním viděním světa uplatňuji výtvarnou tvorbu, jako nenásilný způsob lidské transformace. Věnuji se také živé prezentaci – live performance painting v interakci s hudbou a tancem.  Malování jsem studovala u akademického malíře Dušana Srvátky a Mgr. Art. Prokipa Kolysnika. Hluboko věřím, že umění má léčivou sílu. Vycházím z intuitivní perspektivy, tvorba je pro mě balanční akt, kde ztrácím i nacházím sama sebe. Své práce vystavuji v rámci individuálních i kolektivních výstav doma na Slovensku, v ČR, v UK, v Německu i v USA. Mé díla jsou součástí soukromých sbírek po celém světě. Kromě malby miluji svou rodinu, nejvíc na světě svého syna Liama, mateřství mě naučilo pokoře. S manželem si velmi dobře uvědomujeme, že náš syn nás učí být každý den lepšími, přítomějšímí, citlivějšími. Jsem vděčná za svou rodinu a svou uměleckou a arteterapeutickou práci, uvědomuji si, že žiji život, jaký jsem vždy chtěla žít. Když zrovna nemaluji, tak většinu volného času trávím s rodinou a přáteli, nejradši cestujeme, anebo se jen tak válíme doma, grilujeme, povídáme si, … Praha je úžasná v tom, že když se ráno probudíte a zjistíte, že chcete večer vyrazit za kulturou, vždy máte co podniknout. Vždy jsem toužila být umělkyní, už jako teenager jsem mývala o povolání umělce různé romantické představy, které většinou měly, co dočinění s malováním po nocích s vínkem v ruce. Milovala jsem biografie slavných a často jsem četla tragické pohnuté osudy jejich osobních příběhů, hlavně umělci bohémové koncem 19.století. Dnes vím, že na svém talentu nesmí nikdy umělec přestat pracovat, hledat nové způsoby, možnosti, pracovat na své technice i osobnosti. Potom může očekávat i tu trošku štěstí, která ho posune k nové příležitosti. Celá malba je proces, často mám pocit, že malba je dokončena. Nechám její první verzi schnout na stojanu a skoro vždy jako by potřebovala dozrát, za pár dní, někdy i týdnu se k ní vrátím. Někdy změním jen malý detail, občas celé dílo, případně ho přemaluji. Ve svých abstraktních dílech vidím život, sny, představy a vítr na cestách. Mou největší inspirací je pro mě život sám, každý člověk, děti, lásky, mé sny a mé cesty vnitřní krajinou. Mé tajemství na štěstí je žít v přítomnosti a vděčnosti. Každou životní situaci i tu nelehkou vnímám jako lekci a snažím se pochopit, proč právě mne do života přicestovala. Snažím se být upřímná k sobě a laskavá k jiným.